Potenciálních hostů, kteří se do lázní Karlovarského kraje chystají jako samoplátci, jsme se zeptali, kolik jsou ochotní maximálně zaplatit za týdenní lázeňský pobyt. Částka zahrnuje ubytování, stravování, lékařské prohlídky a léčebný program. Necelých 35 % respondentů uvedlo, že by vynaložilo méně než 10 000 Kč, zhruba 31 % se svými finančními možnostmi pohybuje mezi 10 000 Kč a 12 999 Kč a přes 25 % mezi 13 000 Kč a 15 999 Kč.
Co se týče průměrné denní útraty za služby mimo lázeňské zařízení (např. kavárny, restaurace, kulturní akce, obchody), potenciální i stávající host vykazuje velmi podobné preference. U obou převládá kategorie 200 – 499 Kč, která u stávajícího klienta dosáhla rovných 42 % a u potenciálního bezmála 48 %. Kategorie 500 – 999 Kč s přibližně 22 % shodně u obou profilů hosta se nachází na druhém místě. Větší rozdíl lze pozorovat v kategorii do 199 Kč, kdy stávající klient ji vybral v cca 20 % případů zatímco potenciální ve 13 %.
Lázeňský pobyt v horizontu následujících tří let plánuje 19 % potenciálních hostů určitě a dalších 27 % spíše ano. Naopak záporně reagovalo přibližně 32 % dotázaných, zbývajících 22 % sdělilo, že zatím neví. Pojďme se nyní podívat na nejčastější důvody, proč takřka třetina respondentů nejeví v blízké budoucnosti zájem o lázeňský pobyt. Více než polovina z nich se domnívá, že vzhledem k dobrému zdravotnímu stavu lázně nepotřebuje. Téměř 39 % těchto potenciálních hostů nemá nárok na příspěvek od pojišťovny. Kolem 23 % nedisponuje dostatkem finančních prostředků a zároveň pětina považuje lázně za drahé. Respondenti zmiňovali také veliké pracovní vytížení, starost o malé děti nebo nedostatek potřebné dovolené.
U téže skupiny účastníků šetření jsme dále zjišťovali, co by je přimělo ke změně jejich postoje. Respondentům k hodnocení posloužila škála stejná jako ve škole, tedy 1 znamenala „velmi by mě motivovalo“ a naopak 5 „vůbec by mě nemotivovalo“. Poté byla pro každý stimul vypočtena průměrná známka, podle níž bylo možné výsledky porovnávat.
Obecně hodnotili hosté lépe finanční formy motivace oproti těm nefinančním. Vůbec nejvíce vítaným způsobem s průměrnou známkou 2,0 by bylo rozšíření nabídky pobytů hrazených pojišťovnou o preventivní pobyty. Další relativně zajímavé finanční motivátory představují voucher na lázeňský pobyt financovaný z veřejných rozpočtů (2,2), příspěvek zaměstnavatele na lázeňský pobyt jako forma benefitu (2,3) a placené volno zaměstnavatelem po dobu pobytu samoplátce „spa days“ (2,3). Z nefinančních nástrojů stojí za zmínku zřejmě jen pestřejší nabídka kulturního vyžití v lázeňském místě a jeho okolí s průměrnou známkou 2,4.
Výsledky průzkumu nám říkají, že necelá polovina potenciálních klientů se v horizontu následujících tří let skutečně chystá do lázní. Z těch, kteří pojednou jako samoplátci, 35 % zaplatí za týdenní pobyt maximálně 10 000 Kč, dalších 31 % od 10 000 Kč do 12 999 Kč. Skoro polovina potenciálních hostů utratí za služby mimo lázeňské zařízení mezi 200 Kč a 499 Kč.
